Naslouchání.

Často jsem ve svém životě,
slýchával vyprávění
škoda že to v mém sešitě,
zapsáno dnes již není.

Děd,když si dýmku zapálil,
a schylovalo se k spaní,
já hned se k němu přitulil,
připraven k naslouchání.

Jak za mlada musel volky pást,
by usnadnil rodičům žití,
otázku jsem mu začal klást,
dědo-Ty do školy jsi nemusel jíti.

Za nás se jenom v zimní čas
do školy chodívalo,
nebylo třeba,aby z nás,
učených mnoho bylo.

Dnes ale musí každý z Vás,
hodně se toho naučit,
kdyby ho stejně jako nás,
k svým cílům chtěl někdo zneužít.

Pak na vojnu prý ho povolal,
císař pán-do té války
děj ten mi tenkrát připadal,
jako by byl z pohádky.

Tedˇbohužel už sám vím,
že pohádka to nebyla,
na vlastní oči každý den vidím,
že ve světě je válka stále živá.

Zas měli by jsme se naučit,
naslouchat jeden druhému,
kde ale vypravěče vzít
a Ty,co naslouchali by jemu.

Literát ale i poeta,
měli by to mít za své,
psaním svým hlásat do světa,
atˇten válečný požár zhasne.

Večer až bude před spaním,
knížky do rukou až budeme brát,
věřím že alesponˇtím čtením,
se naučíme si zas naslouchat.